Úryvek z knihy
Pět každodenních srdcí
Ničidžó gošin - (poselství zenového mnicha příznivcům bojových umění v ČR)
Sportovní hala TJ Spoje praská ve švech. Nadšenci věřící, že pro ně v hale bude místo, trpělivě čekají ve frontě. Někteří to zklamaně vzdali. Jsou však i tací, kteří již visí zvenku na mřížích oken, přestože je únor. Roztahujeme závěsy a vytváříme tak druhé, velice prazvláštní hlediště. Zahájení akce se zpožďuje, ale diváci chápou naše důvody. Poslušně plní naše žádosti, ať se již týkají jejich trpělivosti, nebo aby se ještě více sesedli. Klidná atmosféra panuje v tomto zvláštním mraveništi.
Konečně. Začínáme. Na plochu přeplněné sportovní haly, která se na dvě hodiny přeměnila v japonské dojo nastupují aktéři Druhé slavnosti bojových umění. Nejmladšímu je osm let, nejstaršímu hodně přes sedmdesát.
Halou zazní povel k pozdravu a všichni aktéři ukázek se naráz ukloní.
Dnešní akce je poznamenána smutnou událostí v Japonsku. Zemětřesením. Proto začínáme jinak, než obvykle.
Vyzývám přítomné, abychom minutou ticha uctili památku obětí zemětřesení v Japonsku. Hala povstane jako jeden muž. Špendlík by bylo slyšet spadnout. Jen dech přítomných „ruší“ tuto chvíli. Cítím obrovský vnitřní klid a společnou energii. Věřím, že ji posíláme těm, kteří ji potřebují.
„Děkujeme,“ zní do hrobového ticha můj hlas. Všichni usedají, očekávajíce první ukázku. Halou začínají znít dopady těl a údery rukou o tatami. To děti předvádějí judó.
Následují další ukázky provázené uznalým potleskem. Příjemná atmosféra. Jako kdyby se na ploše haly ani nebojovalo. Snad naše pojetí prezentace bojových umění, či úvodní ticho, nastartovaly v nás ducha klidu a souznění.
Finále patří panu Masatomimu Ikedovi. Poslední páka, hod, pád.
Bouřlivý potlesk zní halou a my, organizátoři i aktéři, v jeho průběhu nastupujeme.
Závěr je opět jiný než všichni očekávali. Do ztichlých, na odchod se chystajících řad diváků se prodírají slova. K uším všech přítomných i k jejich nitru si hledají cestu slova poselství zenového mnicha, který žije v oblasti nejhůře zasažené zemětřesením. Tehdy sice byla určena nám, bojovníkům, avšak jsem si jis, že mají co říci každému z nás.
Zde jsou:
„PĚT KAĎODENNÍCH SRDCÍ“ (ničidžó gošin)
HAI – Ano
… znamená upřímnost v srdci – Sunaona kokoro.
… znamená schopnost souhlasit s názorem druhého,
i když není úplně shodný s mým.
SUMIMASEN – Promiňte
… znamená přezkoumání svého srdce – Hansei no kokoro.
… znamená, že nikdo z nás nechybuje rád a úmyslně,
proto je nutné omluvit se za chybu.
ARIGATÓ – Děkuji
… znamená vděčné srdce – Kanša no kokoro
… znamená, že každá drobnost i věc, která se mi zdá být nedůležitá,
je pro mé dobro. To ukáže čas.
WATAŠI GA ŠIMASU – Já to udělám
… znamená pracovitost v srdci – Hóšii no kokoro.
… znamená, že je spousta lidí kteří váhají, ale já to začnu,
já udělám první krok a oni se přidají.
OKAGE SAMA DE – S vaší pomocí
… znamená skromnost v srdci – Kenkjo no kokoro.
… znamená, že sám mohu dokázat hodně, avšak s vaší pomocí všechno.
Slova dozněla. Některým jen o ucho zavadila, zatímco jiným alespoň hlavou prolétla.
Možná si je někdo s sebou odnesl, jiný cestou ztratil.
