Životopis jinak

Životopis … trochu jinak

Proč trochu jinak?
Protože, se neucházím o zaměstnání.
Protože Vás nechci připravovat o čas.
Protože životopis píšeme činy. Mnohé z nich jsou obsahem nejen těchto stránek.
Proto o mně stručně a trochu jinak.

    Moje životní „Cesta“ se začala odvíjet dne 28.8.1953 v Praze.
Do svých patnácti let jsem byl nenápadným, tichým žákem ZŠ Mikoláše Alše v Suchdole u Prahy. Občas jsem se blýskl úspěchy v atletice, díky kterým mi do tehdejší Rudé hvězdy bylo nabídnuto angažmá. Nevzal jsem to. Následně  jsem byl překvapen neúspěchem u zkoušek na vojenskou školu J. Žižky z Trocnova. Neuspěl jsem totiž z tělesné výchovy. Jestli on to tak trochu nezavinil rok 1968?
    Tento „neúspěch“ mi však umožnil  přičichnout pod vedením Ing. J. Nováka k "českému karate". To byl zřejmě začátek. I přes své sportovní sklony jsem se po třech letech zdárně vyučil elektromontérem a … začal cestovat.
Nejprve po vlastech českých. Pak jsem zavítal na Slovensko a přivezl si svou první ženu. Následovalo budování rodiny i domku. Míša se narodil v roce 1979, následně Honza (1983) a Jana (1985).
    Rok 1981 ve mně opět probudil geny japonských válečníků a s nimi touhu po japonském meči. Jeho torzo pořizuji v roce 1983 a začínám pátrat, kde se cvičí kendó. Trnitá Cesta začíná. Kontaktuji koho se dá, velvyslanectví Japonska, PhDr. Ivana Fojtíka z FTVS UK a další osoby.
    Dne 5.6.1986 mi osud dává šanci.
Účastním první veřejné ukázky japonského šermu. Kontaktuji členy delegace ZNKR (Zen Nihon Kendo Renmei), kteří představili kendó naší veřejnosti. Setkávám se s panem Tóru Giga a daří se mi zajistit prostory na cvičení.
    V říjnu 1986 tak nastává zlom v životě, do té doby klidně žijícího socialistického občana, který založil rodinu, má tři děti, práci i dům.
Dne 9.října 1986 se v tělocvičně TJ VŠZ Praha koná první trénink.

Zbývající část mého životopisu již vyčtete z těchto, či jiných stránek …