Vaše ohlasy
Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří věnovali svůj čas čtení mojí knihy.
Zejména chci poděkovat Vám, kteří jste mi zavolali, nebo napsali Váš názor a dali tak průchod Vaší pozitivní energii. Možná právě tento Váš krok bude inspirovat další čtenáře a pozitivní energie se bude šířit dál.
Vergilius kdysi napsal : OMNIA PRAECLARA RARA, Vše znamenité je vzácné.
O Vás to platí Vladimíre na 100%, přečetla jsem Vaši knihu jedním dechem, je úžasná, moudrá, plná klidu a harmonie i toho, co jste vnitřně prožil. A její estetická stránka také, mám ji u sebe položenou a nechám si ji tam položenou. Jsem ráda, že jsem měla možnost Vás potkat. Děkuji.
Kateřina Č.
Dobrý večer,
Právě jsem dočetl Vaši knihu a chtěl bych Vám za ni moc poděkovat. Přečetl jsem ji přesně v okamžiku, kdy jsem ji potřeboval.
Arigato.
Richard P.
Vazeny pane Vladimire,
se a pisu Vam z velke dalky. Nicmene mne vse nutka sednout ke klavesnici a podekovat Vam v tuto chvili za slova ve Vasi knize.
Je slunecne chladne rano 1.1.2009, jsem ve state Pensylvanie, USA, ve meste Pittsburgh a zacinam den ctenim dalsi kapitoloy Cesty srdce, ktera mne provazela letosnim koncem roku. Na stene pred sebou mam obrazek mych pocatecnich pokusu o kaligrafii, resp. meho kaligrafiemi - horu Fuji s vychazejicim sluncem namalovany asi pred tydnem (prilozeno). Knihu jsem otevrela na strane 117 s kapitolou Kazdy den vychazi slunce... asi nemusim nic dodavat, snad jen to, ze jsem po operaci zil a pajdam. Zvlastni shoda nahod, az neuveritelna.
Z Vasi knihy cerpam silu jiz nekolik dni a elegantni jednoduchost Vasich vyobrazeni protknuta japonskymi moudry a zahadnou kaligrafii mne dojima.
Nase cesty jsou skutecne nevyzpytatelne a tim jsou nejcennejsim korenim zivota.
S pranim prosluneneho noveho roku
Simona N.
Vážený pane Hotovče,
ke knize Vám gratuluji. Vaše úvahy mě v mnohém utvrdily a mnohému naučily. Myslím, že je zúročím i při výuce sportovního šermu. Přeji Vám vše dobré v roce 2009 a také se těším na případné setkání.
Leonid K.
www.militaria.cz - recenze
Hotovcova kniha po formální stránce navozuje klid japonských tisků, vyvážené písmo typu „grotesk“ na jemně tónovaném papíře je doplněno 2 fotografiemi autora a především je každá kapitola uvedena kaligrafiemi Petra Geislera (1949). O něm bibliografická poznámka v knize.
Vladimír Hotovec popisuje svoji cestu k umění japonského šermu, jak kendó, tak iaidó, a po vzoru japonských mistrů se nezabývá popisem technik šermu, ale uvažuje o trnité cestě adepta k pochopení starých bojových umění. Jednotlivé kapitoly jsou uvedeny citáty jeho japonských učitelů, východních filosofů a autor s nimi konfrontuje svoje pocity a popisuje, jak se vyrovnával se snahou tyto postuláty pochopit a naplnit ve svém životě. Nezastírá svoje pochybnosti, sugestivně popisuje svoje zážitky na cestě ke zvládnutí japonských bojových umění a v celé knize polemizuje se svým vnitřním hlasem, který ho korigoval, vedl a kritizoval. Je to zpověď Evropana, který se snaží pochopit východní filosofii, nezastírá své prohry a neváhá uvést svoje nesporné úspěchy do konfrontace s tím, co jej naučili japonští mistři. Jeho kniha je přínosná nejen pro poznání japonského umění šermu, ale také pro poznání duše evropského bojovníka, člověka hluboce vnímavého a hloubavého, jehož životní zážitky a zkušenosti jsou cenné i pro praktikanty evropské školy šermu. A nejenom pro ně. Nejenom šermíři, praktikující japonské či evropské školy šermu, ale i lidé, kteří s šermem nemají nic společného, se v této knize dozví hodně o duši vnímavého člověka, který jde neúnavně za poznáním smyslu života a sebe sama a za naplněním své vize. Čtenář se také při čtení jeho řádek nevyhnutelně zamyslí nad svými postoji, cíli a o své cestě.
Milý Vladimíre,
děkuji Vám mnohokrát za přání i za knihu. Je jako Vy sám - moudrá a hluboká a přitom přirozená a přímá.
Vážím si toho, že jsem se s Vámi mohla setkat a přeji Vám také dostatek energie, síly a víry na Vaší Cestě v dalším roce.
S pozdravem
Jitka Ř.
Dobrý den pane Hotovče,
moc děkuji za Váš dopis. Pro nás a zejména pro mou ženu, to bylo mimořádné setkání. Magda mi několikrát vypravovala o setkání s Vámi někdy před těmi bezmála dvaceti lety a já jsem rád, že jsem Vás k ní přivedl, když se sama nemohla odhodlat. Udělalo jí to ohromnou radost, stejně jako kniha, kterou jste jí věnoval. Já jsem do ní už trochu nahlédl a těším se, že si ji přečtu v klidu o svátcích celou. Při kapitole o slibech, které dáváme, jsem se sám nad sebou musel zamyslet… Navíc, pokud mohu soudit, jste knihu napsal čtivě a navíc, jak se mi to tak jeví, máte vzácný dar vyjádřit se úsporně a přece říci všechno, co jste chtěl. Už G. B. Shaw kdysi napsal svému příteli: „Nemám čas napsat Ti krátký dopis, tak píši dlouhý…“ Napsat něco výstižně, úsporně a říci přitom všechno, co jsem chtěl, totiž není vůbec jednoduché a většinou to trvá déle a vyžaduje to víc pozornosti a soustředění, než prostě jen psát, psát a psát…
I já Vám a Vaší paní přeji za sebe i za Magdu (které jsem Váš dopis přeposlal, takže asi napíše i za sebe) aby se Vám dařilo a plnilo všechno to, co je pro Vás důležité. A samozřejmě doufám, a budu moc rád, že se zase někdy setkáme. Rád se pojedu podívat na nějakou exhibici nebo soutěž a možná, že se mi splní můj dlouholetý sen a „na stará kolena“ se třeba, byť jen na té nejzákladnější úrovni, začnu Kendu věnovat. Jen tak pro pocit, že se v tom dnešním blázinci na chvíli zamyslím a soustředím. Myslím, že naše setkání bylo dobrým impulsem, abych se nad tím zamyslel…
S přátelským pozdravem,
Richard P.
Vážený pane Hotovče
tyto řádky píšu po dlouhém rozhodování jestli je správné Vám napsat, ale mé vnitřní já mě přesvědčuje že ano. Jednoduše cítím potřebu Vám napsat.
Právě jsem dočetl (určitě jako jeden z mnoha) Vaši knihu Cesta srdce a chtěl bych Vám touto cestou moc poděkovat.
Jsem držitelem I.Dan-u Taekwon-Do ITF a i přes rozdílnosti tohoto krásného BU oproti Kendó jsem v té knize našel mnoho společného, mnoho slov mě opravdu zaujalo a já Vám děkuji za celkový pohled na bojová umění, který, mohu-li to tak označit, sdílím s Vámi.
Při čtení této knihy jsem se několikrát dosti zamyslel a hodně věcí jsem si dokázal převést i do zážitků ve svém životě. A spousty slov mi pomohlo najít znovu energii v druhém počátku mého putování v TKD ITF. Z dosti, řekl bych, sobeckého důvodu jsem před dvěma lety přestal cvičit a teď jsem se odhodlal znovu začít. Vaše kniha mi hodně pomohla. Konečně vidím ta úskalí, která jsem si dříve neuvědomoval a teď je mohu "označit" a nazvat, jsou to i mé osobní prohry a chyby, kterých jsem se v průběhu cesty mezi BU a životem dopustil. Vaše kniha mi z části změnila pohled na trénink jako takový a i na životní styl mimo dojang. A za to Vám děkuji.
P.S.: Kniha kterou jste sepsal je pro mne inspirací do dalších cest mezi BU.
Velmi Vám děkuji,
S pozdravem
David F.
Ahoj Láďo,
právě jsem na jedno posezení a jedno poležení přečetl celou tvou knihu. Již dlouho se mě nestalo, že bych s takovým zájmem přečetl celou knihu a nemohl se od ní odtrhnout. Dnes ráno v 1 hodinu jsem knihu odkládal, ale myšlenky z knihy proudily myslí naplno dál, ráno jsem s první myšlenkou hned pokračoval v četbě. Je mi příjemně, myšlenky se točí kolem základních principů, srovnávám své postoje k různým situacím v mém životě a beru si poučení ve tvých myšlenkách a úvahách. Přichází nový pracovní den, já jen tak mimochodem plním své první úkoly, ale v mysli jsem úplně jinde, sice cítím vnější tlak "normálního života", ale uvnitř sebe jsem krásně rozpuštěný. Povedlo se ti napsat knihu, která je o hlubokých myšlenkách bojových umění, o pochopení těchto myšlenek a vysvětlení souvislostí s běžným životem, navíc je napsaná velice čtivě s velkým osobním nadhledem a sebereflexí.
Neměl jsem tu možnost, spíše jsem si nedal za cíl, být v Japonsku, nesetkal jsem se s tolika mistry bojových umění, kteří by předávali vnitřní formu a tak tolik zajímavých informací na jednom místě, v jedné knize, je pro mě doslova lavinou nových myšlenek a nových úhlů pohledu na mnoho věcí kolem mě.
Děkuji, že jsi věnoval mnoho času napsaní tvé knihy. Je velkým poučením pro mě a jistě i pro mnoho dalších nadšenců bojových umění.
Přeji ti mnoho sil do napsání pokračování této knihy.
Martin M.