Sedím v malé pražské vinárničce MaM a přede mnou právě přistálo pivo Isao Ipa, nefiltrovaná dvanáctka. Bohatá, jako smetana hustá pěna mi připomíná tu, kterou pan Onoda popisoval při jendom z našich setkání. Téměř obřadně beru půllitr do ruky a moje rty se noří do pivní pěny. Zlatavý mok poprvé proudí do mých útrob. Těžko bych hledal slova, která by dokázala popsat chuť Isaova oblíbeného nápoje. Pitelnost je skvělá. Tak, jak lahodný nápoj skouzává do mého těla, probouzí mnoho vzpomínek na tohoto ojedinělého muže. Snažit se popsat kým Isao Onoda vlastně byl, je stejně obtížné jako vystihnout slovy chuť pivní stopy, kterou na tomto světě zanechal. Vyjádřil bych to pěti slovy. Muž, který měl velké srdce. Ano, pomoc druhým, to bylo jeho životní poslání. Tak jsem to vnímal já.
Hlavou mi letí mnoho příhod, které jsme se s mojí ženou dovídal, během suši setkání u pana Onody. Isao měl vždy velikou radost, že pro nás může suši nachystat. Čím více se však snažím najít něco, čím bych vám Isaa více přiblížil, tím se mi vše slévá do jediného, těžko definovatelného obrazu. Až teď. S dalším douškem piva se mi vybavuje jedna příhoda. Vlastně obraz. Obraz, který Isao namaloval těsně po sametové revoluci a dal mu název – Vyprané dějiny.
Ano, Isao byl také malíř, i když sám se nikdy tímto slovem nenazval. Odborníci by ho zřejmě nazvali takovým „hobby malířem.“ Pro mě však byl malíř v jehož obrazech byla velká symbolika. Jeho obrazy měly myšlenku a duši. Třeba právě ony – Vyprané dějiny.
Vypraným dějinám dominovala česká vlajka jasných až zářivých barev. Tuto čerstvě vypranou vlajku“ kdosi skrytý za ní, věšel na šňůru. Dotyčný byl bosý a šňůra, na kterou neznámý vlajku zavěšoval, neměla pokračování. Na jedné straně šňůra existovala, ale místo jejího druhého konce, byl jen stín. Isao mi tehdy vysvětlil symboliku obrazu. Řekl: „Ten obraz vznikl na počátku roku 1990. Vy jste tehdy vyprali své dějiny. Dle mého jste tehdy zahodili výdobytky rozvinutého socialismu a vrhli jste se do ranného kapitalismu. A já měl o vás tehdy velké obavy. Neměli jste zkušenosti co kapitalismus je a co přinese. Neměli jste ani žádný kapitál. Proto bosé nohy.“ Jak pravdivé, letí mi hlavou a Isao pokračuje. „Podívejte se na tu šňůru,“ dodává a já si naplno uvědomuji, že nemá pokračování. Vlajka visí v prostoru. „Ta šňůra nepokračuje, protože jsem tehdy pochyboval o tom zda vůbec víte, kam jdete,“ dokončuje Isao ve vysvětlení.
Objednávám si ještě jednoho Isaova „lachouta“ (lahodné a chutné ) a hlavou mi letí myšlenka, mající spojitost s právě proběhlými volbami. Není náhodou tento obraz aktuální i dnes? Víme kam směřujeme. Ti, které jsme volili to zajisté vědí. V této souvislosti se mi matně vybavuje citát: „Malou pravdu je třeba vysvětlovat velkými slovy. Velká pravda se vyjadřuje hlubokým mlčením.“
Další doušky zlatavého moku mě vrací do reality. A tak závěrem snad jen tolik. Jsem rád, že jsem mohl kráčet po boku muže, který věděl kým je a kam směřují jeho kroky. Stopu, kterou zanechal opět obřadně beru do rukou, přikládám k ústům a nechávám chladivý i lahodný mok proudit do svého těla. Zahání žízeň, přinesl vzpomínky a pokračování v konzumaci by zajisté přineslo i opojení. Nyní mi už nezbývá než vám popřát, abyste Isaovo pivečko také ochutnali. A já vám budu přát, aby vám rovněž přineslo jak něco opojného, tak i pozitivní myšlenky. Kampai.