Na konci září jsem se účastnil již 26. ročníku Poháru Tóru Giga. Jako divák. Když jsem viděl halu plnou účastníků turnaje, vytanulo mi na mysl, jak to všechno začalo.
Před jednatřiceti lety, dne 9. října 1986. Bylo nás tehdy na prvním tréninku osm. Pokud si dobře pamatuji. Po cca deseti minutách však skončil. Náš učitel si přetrhl achilovku. Pojďme však zpět.
Vše, co se na letošním turnaji před mýma očima odehrávalo, bylo jakýmsi pokračováním mého klukovského snu.
Přál jsem si kdysi vlastnit pravý japonský meč. Tento sen se mi splnil v roce 1995, kdy jsem meč skutečně získal. Darem.
Při sledování soutěžících, jsem si uvědomoval, že moje touha po meči byla příčinou něčeho, co zde již zůstane. Připomělo mi to strom, který zasadíte. Zprvu ho zaléváte a pečujete o něj. Postupem času strom roste sám a zůstane tu po mnoho dalších let. Hlavou mi letělo, že jsem zde zanechal stopu.
Vlastní praktikování, soutěže, zkoušky, je však pouze nepatrnou částí toho, co jsem díky zájmu o meč, japonský šerm a Japonsko, měl možnost poznat a co mě do značné míry i formovalo.
Snažil jsem se, alespoň část svých poznání, předávat formou psanou. To aby se o nás a našem snažení vědělo. Nezřídka jsem v průběhu let od příznivců bojových umění slýchal slova chvály - Vaše články jsem v časopisu Budó četl jako první, nebo, Vladimíre, máte dar slova, měl byste psát.
Kamarád mi napsal, Láďo, tvojí knihu jsem přečetl na jeden „zátah“.
Přibývalo těch, kteří mi říkali – pište.
Rozhodl jsem se vyslyšet těchto výzev a plním tudíž zřejmě i něčí přání. Dost možná jsem k tomuto rozhodnutí dospěl i díky mnoha dalším okolnostem.
Jdu tedy psát.
Je toho hodně, co jsem o své Cestě meče nestihl napsat a záběr informací je opravdu rozmanitý. Ke spokojenosti mi postačí, když Vám moje řádky vnesou trochu klidu do každodenního, jistě rušného života. Cokoli vám poskytnou navíc, bude jen bonus. Začnu u knihy, kterou již někteří z vás mají, nebo četli. Přiblížím vám však jak se rodila, kdo se na tvorbě podílel, stal se jejím sponsorem, nebo kmotrem. Bude toho však mnohem víc.
Třeba se stane, což bych byl rád, že mě budete i něčím inspirovat.