Již mnoho času ulynulo od chvíle, kdy jsem zveřejnil nějaký příspěvek a snad ještě více času jsem nechal uplynout, když jsem hledal téma o kterém bych chtěl psát. Přitom je toho tolik o čem bych mohl. Zatímco se témata hromadila, já nechal volně plynout čas.
Až přišel dnešní den. Den jako každý jiný a přitom něčím originální.
Jeho originalita a jedinečnost spočívá v tom, že již jen několik desítek minut zbývá do okamžiku, kdy se v mém životě poprvé objeví „Sedmdesátka“.
A tak jsem se dnes tak trochu ohlédl za svým, doposud uplynulým časem. Zejména nad tím obdobím, kdy na můj život začal mít významný vliv japonský meč. Přiblížit Vám, co všechno přinesl i odnesl čas jen od roku 1986, kdy jsem poprvé, zcela hmatatelně vykročil na Cestu za poznáním japonského šermu, je v tomto příspěvku nemožné. Ostatně, dost již toho o mě a mé Cestě víte, nebo, je snadné to dohledat. Dnes jsem se tak trochu zamýšlel nad hodnotou času, který jsem svým poznáním věnoval. Vybavovali se mi mnohé situace, stejně jako tváře těch, se kterými jsem se měl možnost setkávat. Viděl jsem Vás, kteří jste mě v mém snažení podporovali a motivovali. Znovu jsem si uvědomoval Vaši obrovskou trpělivost, když jste vnímali jak promarňuji svůj čas. Děkuji, že jste to nevzdali a přesto mi zachovali přízeň. Jak řekla vícekrát moje žena Eva: „Vládí, do Labe Tě kvůli tomu nehodím.“ Moje kamarádka a žačka iaidó i kendó, Lucka, mi x krát připomněla: Vláďo, cvič a piš, ať jsou Tvé myšlenky zachované.“ Mnohokrát mi totéž, jen trochu jinými slovy připomínala Markéta, se kterou jsme se díky bojovým uměním setkali již v roce 1996 a znovu po letech v loňském roce. Další kamarádka, Klára mi řekla: „Vladimíre, vysíláš k lidem silnou, pozitivní energii, oni ji dobře cítí i potřebují. Měl bys ji předávat.“ A abych zmínil také mužského zástupce, tak uvedu Martina Matouše, presidenta allkampf-jitsu. Zrovna včera mi řekl: „Ten trénik v noci byl úžasný, lidé byli nadšeni. Musíš nám ještě dlouho vydržet.“
Byli však o opačné reakce na moje aktivity a já je dlouho dost těžce nesl. Čas však přinesl úlevu, zapomenutí, odpuštění, ale i jiný úhel pohledu na dané, spíš jedince, v určitém čase nositele nepříjemností. I zde jsem ve Vás nacházel obrovskou pomoc. Jakoby muselo uplynout dostatek času, abych byl připraven pochopit a Vy jste v daný čas mohli přijít. Opravdu moc mi pomohla Klára, když nastínila, že Ti, kteří mě, nám do života přinášejí nepříjemnosti, jsou ve své podstatě zrcadlem. Jejich role v tomto životě tkví v tom, aby byli právě takoví jací jsou a my se jejich prostřednictví dověděli něco o sobě.
Můj kamarád Ivan, mi vyprávěl bajku o mevídkovi, který při své cestě měl přejít přes můstek nad vodní hladinou jezera. Medvídek od starého, moudrého medvěda věděl, že ve vodě žije démon a doporučil medvíkovi, aby se do vody nedíval. On však podlehl pokušení a do vody se z můstku podíval. Protože chtěl démona zastrašit, podíval se na něj zle, avšak když ve vodě spatřil démonův zlý výraz, polekal se a utekl zpět. Přišel znovu k moudrému medvědovi a celou příhodu mu vyprávěl. Ten mu řekl, aby až příště půjde přes můstek, se na démona zkusil usmát. A tak se i stalo. Medvídek se naklonil nad vodu a začal se usmívat. Jaké bylo jeho převapení, že i démonova tvář zářila úsměvem. Medvídek poděkoval modrému medvědovi a od té doby se již nikdy přes můstek nad hladinou nebál jít.
A tak jsem si i já uvědomil, jak dlouho to trvalo, než jsem při pohledu na pomyslnou vodní hladinu, změnil svůj výraz. Kolik času a energie jsem promarnil, než přišlo jakési prozření.
Jenže, ono zřejmě všechno má v našem životě svůj čas a proto věřím, že ta moje životní etapa začínající šťasným číslem sedm, bude i vstupem do prostoru, kdy budu, díky Vám, kteří za mnou stále stojíte efektivněji využivat svůj i Váš čas.
ČAS, tu nejcennější komoditu, jakou máme ….