Je to již více než dvacet let, kdy mě pan Josef Dolejší požádal o ukázku a vyprávění na téma japonský meč a praktikování s ním. Velice mě zaujalo, jak celou akci pojal a jakou tvář meči tehdy vdechl. Nazval ji, „Meditace s mečem“. Jeho úvodní text jsem si tehdy uložil a tak se dnes může dostat i k Vám. Myslím, že je aktuální stále.

Je hezký, slunný i mrazivý den, den pravidelné údržby a „očisty“ mého meče. Rozhodl jsem se, že dnes tento rituál uskutečním v zimní zahradě s výhledem do mojí Rjóandži. Tento očistný obřad, je pro mne vždy návratem do minulosti, ale také jistou formou meditace.

Vláďo, nastav ruku,“ vyzývá mě Lucka a něco mi podává. V dlani se mi náhle ocitají tři, krásně zelené žaludy. Dochází mi, proč se zastavila u dubu, avšak netuším, co mi tímto dárkem hodlá sdělit.

„Vláďo, mezi dárky je jeden, který má s těmito žaludy souvislost. Jistě to pochopíš,“ dodává. Přijíždějící vlak však ukončuje naše krátké, avšak na nové zážitky bohaté setkání. Dívám se za vzdalujícími se vagóny a zároveň na tři žaludy ležící v mé dlani.

Kolikrát jsem zde již seděl, obdivoval jarní energií barvící se tenké větvičky bříz. Jsou to vždy doslova zelené vodopády, vlnící se ve větru, kontrastující s temnou zelení korun borovic. Stojí tu vedle sebe již mnoho let jako nejlepší přítelkyně a dokrašlují atmosféru kamenné, střešní zahrady. Mnohokrát jsem se zde mohl opalovat, nasávat sluneční paprsky, cvičit s mečem, meditovat, nebo si na podzim užívat barevných kontrastů dvou sousedek, borovice a břízy.

Rád bych v souvislosti s knihou „Cesta srdce“ zmínil autora kaligrafií, pana Petra Geislera. Věděli jsme jeden o druhém dost dlouho, avšak naše Cesty se prolnuly až v okamžiku, když jsem Petra požádal o napsání kaligrafií do mojí knihy.

„Pane Hotovec, co tam budeme pít?“ klade mi se zasmušilým pohledem otázku pan Isao Onoda. Do odletu na náš společný pobyt v Japonsku zbývá jen pár dnů.

Již dávno tomu jsem shlédl film Gladiátor. Velice mě zaujal. Nikoli však bojovými scénami, či historickými skutečnostmi. Ostatně, v tomto směru jsem četl dlouuuhou kritiku, co všechno se filmařům nepovedlo, bylo jinak, ne-li dokonce špatně. Mě však film nabízel mnoho prostoru k zamyšlení.

Dnes a denně potkáváme mnoho lidí. Někteří dokonce vstoupí do našich životů. Jsou však i tací, kteří v něm zanechají stopu. Je možné, že si až po řadě let uvědomíte, o kolik by vaše životní pouť byla chudší, kdybyste se s danou osobou minuly.